Lenochod Jura a tajemství řeky

Byl jednou jeden lenochod, jmenoval se Jura. Jura žil v hlubokém, hustém pralese, kde slunce svítilo jako velký oranžový míč a větve stromů byly tak pevné, že na nich mohl spát třeba celý den. Ale Jura nebyl jako ostatní lenochodi. Ano, rád si zdřímnul, ale byl také velice zvědavý.

Jednoho dne, když se Jura vzbudil z odpoledního spánku, uslyšel šumění vody. To nebylo jen tak ledajaké šumění. Bylo to šumění, které vyprávělo příběh.

„Co to může být?“ zamyslel se Jura a rozhodl se, že zjistí, odkud ten zvuk přichází. Lenochodí kroky nejsou rychlé, ale Jura byl neúnavný. Po dlouhé, pomalé cestě dorazil k řece, která byla jasnější než nebe po dešti. Voda byla tak čistá, že v ní mohl vidět odraz svého širokého úsměvu.

Ale jak se tak díval, všiml si něčeho podivného. Na břehu řeky ležel starý plastový sáček, a trochu dál zase prázdná plechovka od limonády. „Tohle sem nepatří,“ řekl si Jura a rozhodl se, že se stane ochráncem řeky.

Začal k řece chodit každý den na hlídku. Když našel nějaký odpadek, pečlivě ho sebral a odnesl do pralesního recyklačního centra, tak říkali svému sběrnému dvoru, kam zvířátka i někteří lidští návštěvníci nosili odpadky které našli. Naučil se i písničku o recyklaci, kterou si mumlal, když pracoval. „Recykluj, recykluj, každý den, ať je naše řeka zas čistá jak zrcadlo.“

Ostatní zvířata v lese si všimla, že Jura něco dělá. Pták Pepík, který miloval pralesní drby, jednou přistál na větvi poblíž a zeptal se: „Juro, co to děláš?“

„Čistím řeku,“ odpověděl Jura. „Chci, aby byla zase čistá, jako bývala.“

Pepík zatroubil na svůj lesní roh a zavolal ostatní zvířata. Přišly mravenci, kteří byli výborní v organizování, veverka Věrka, která měla skvělý zrak a viděla i ty nejmenší odpadky, a dokonce i starý medvěd, co si většinou jen bručel pod nos.

Společně s Jurovou pomocí se lesní společenství pustilo do čištění řeky. Jura jim ukázal, jak odpadky sebrat a kam je dát. A každé odpoledne, když slunce začalo klesat za obzor, si všichni společně zazpívali recyklační písničku.

Dny plynuly a řeka opět začala zářit čistotou. Voda byla tak průzračná, že ryby v ní dělaly radostné piruety. Celý prales byl hrdý na to, jak pěkně si poradili s něčím, co se zdálo být velkým problémem.

Jura, náš lenochodí hrdina, se naučil, že i když je někdo pomalý, může udělat velké věci. A ostatní zvířata zjistila, že když pracují společně, dokážou udržet svůj domov čistý a zdravý.

Takže, když příště půjdete kolem nějaké řeky nebo rybníka, vzpomeňte si na lenochoda Juru a jeho příběh. A nezapomeňte, že každý z nás může být hrdinou ve svém příběhu, stačí, když se rozhodneme začít. Dobrou noc!